Starý tulák a zázračná medailka.
Jeden muž se při toulání světem dostal k řece, do které právě v té chvíli spadl malý čtyřletý chlapec. Tulák neváhal, vlezl do vody a chlapce vytáhl. Chlapcova matka se chtěla muži velkoryse odvděčit. Pozvala ho na jídlo a pití, a řekla mu, ať si z jejího domu vybere něco, co by mu udělalo radost. Tulák nechtěl nic přijmout, spokojil se s tím, že se dobře najedl. Ale matka nakonec našla způsob, jak tuláka obdarovat. Vzala to nejcennější, co měl její syn u sebe - zázračnou medailku Panny Marie na stříbrném řetízku a nabídla ji zachránci. Ten se nejříve nemohl rozhodnout, ale na naléhání matky nakonec dovolil, aby mu medailku zavěsila na krk. Slíbil taky, i když neochotně, že se každý den pomodlí modlitbu " Zdrávas Maria".
Slib splnil, ale nezměnil svůj život, poznamenaný hříchy. Takto žil mnoho let. Když se blížil konec jeho života, ležel opuštěný v nemocnici v cizím městě, kam se zatoulal.
Protože už mu nebylo pomoci, zavolali k němu kněze. Jenže tulák ho přivítal s posměchem a nadávkami. Když ale vyšlo najevo, že kněz pochází ze stejného kraje jako on, dali se do řeči. Ale když přišla řeč na Boha a smíření s ním, starý tulák to odmítal.
"Musel byste mi dát nějaké zvláštní znamení, že Bůh opravdu je a že stojí i o mne. To ale samozřejmě nemůžete," řekl a obrátil se ke stěně pokoje na znamení, že s knězem už dál nechce mluvit. Kněz ale neodešel. Soucitně se díval na nemocného. Najednou si všiml řetízku na jeho krku a medailky. Zeptal se, jestli je to památka po mamince. "Ne," odpověděl muž, "ale je to památka na jednu událost, starou mnoho let." A řekl knězi, jak a kde medailku dostal. Když domluvil, kněz si klekl vedle postele na kolena a se slzami v očích se začal modlit. "Stalo se vám něco?" zeptal se tulák.
"Ten chlapec, kterému jste před lety zachránil život, jsem já," řekl s dojetím kněz a přidal ještě několik podrobností o vzpomínané události. Nemocný se nezmohl na slovo. Mezitím kněz pokračoval: "Sám Bůh vám dává znamení svého milosrdenství. Vy jste mi zachránil život tělesný a Bůh chce posloužit právě mnou, aby vám zachránil život věčný."
Starý muž nečekal takový mimořádný projev Boží lásky. Ve zkroušené zpovědi složil tíhu svých vin do rukou milosrdného Boha, přijal svátostného Spasitele a krátce na to odešel ke svému nebeskému Otci, který tolik roků čekal na marnotratného syna.
Panna Maria, útočiště hříšníků, vyprosila tulákovi ještě jednu šanci a tulák byl přece jenom zachráněn.
Panna Maria, zjevení svaté Kateřině Labouré a zázračná medailka.
Jeden muž se při toulání světem dostal k řece, do které právě v té chvíli spadl malý čtyřletý chlapec. Tulák neváhal, vlezl do vody a chlapce vytáhl. Chlapcova matka se chtěla muži velkoryse odvděčit. Pozvala ho na jídlo a pití, a řekla mu, ať si z jejího domu vybere něco, co by mu udělalo radost. Tulák nechtěl nic přijmout, spokojil se s tím, že se dobře najedl. Ale matka nakonec našla způsob, jak tuláka obdarovat. Vzala to nejcennější, co měl její syn u sebe - zázračnou medailku Panny Marie na stříbrném řetízku a nabídla ji zachránci. Ten se nejříve nemohl rozhodnout, ale na naléhání matky nakonec dovolil, aby mu medailku zavěsila na krk. Slíbil taky, i když neochotně, že se každý den pomodlí modlitbu " Zdrávas Maria".
Slib splnil, ale nezměnil svůj život, poznamenaný hříchy. Takto žil mnoho let. Když se blížil konec jeho života, ležel opuštěný v nemocnici v cizím městě, kam se zatoulal.
Protože už mu nebylo pomoci, zavolali k němu kněze. Jenže tulák ho přivítal s posměchem a nadávkami. Když ale vyšlo najevo, že kněz pochází ze stejného kraje jako on, dali se do řeči. Ale když přišla řeč na Boha a smíření s ním, starý tulák to odmítal.
"Musel byste mi dát nějaké zvláštní znamení, že Bůh opravdu je a že stojí i o mne. To ale samozřejmě nemůžete," řekl a obrátil se ke stěně pokoje na znamení, že s knězem už dál nechce mluvit. Kněz ale neodešel. Soucitně se díval na nemocného. Najednou si všiml řetízku na jeho krku a medailky. Zeptal se, jestli je to památka po mamince. "Ne," odpověděl muž, "ale je to památka na jednu událost, starou mnoho let." A řekl knězi, jak a kde medailku dostal. Když domluvil, kněz si klekl vedle postele na kolena a se slzami v očích se začal modlit. "Stalo se vám něco?" zeptal se tulák.
"Ten chlapec, kterému jste před lety zachránil život, jsem já," řekl s dojetím kněz a přidal ještě několik podrobností o vzpomínané události. Nemocný se nezmohl na slovo. Mezitím kněz pokračoval: "Sám Bůh vám dává znamení svého milosrdenství. Vy jste mi zachránil život tělesný a Bůh chce posloužit právě mnou, aby vám zachránil život věčný."
Starý muž nečekal takový mimořádný projev Boží lásky. Ve zkroušené zpovědi složil tíhu svých vin do rukou milosrdného Boha, přijal svátostného Spasitele a krátce na to odešel ke svému nebeskému Otci, který tolik roků čekal na marnotratného syna.
Panna Maria, útočiště hříšníků, vyprosila tulákovi ještě jednu šanci a tulák byl přece jenom zachráněn.
Panna Maria, zjevení svaté Kateřině Labouré a zázračná medailka.
Dne 18.7.1830 se zjevila Panna Maria svaté Kateřině Labouré, Milosrdné sestře sv.Vincence, v době jejího noviciátu, v Paříži, na ulici du Bac 140.
...Téhož roku zjevila se Panna Maria opět. Blahoslavená Panna měla bílý, červeně se třpytící šat, stála na zeměkouli a pod jejíma nohama se svíjel had. V rukou držela malou zeměkouli, měla oči pozdviženy k nebi a zatímco tuto zeměkouli obětovala Bohu, řekla: „Koule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka zvlášť.“ Náhle byly její prsty pokryty prsteny s krásnými drahokamy, z kterých vycházely paprsky. Maria řekla: „Paprsky jsou znamením milosti, které já vylévám na všechny, kteří mě o ně prosí.“ A když se Kateřina podivila, že z některých drahokamů paprsky nevycházejí, blahoslavená Panna jí řekla: „Drahokamy, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které mě lidé neprosí…“
Potom se vytvořil okolo Panny Marie oválný rám se slovy: „Ó, Maria, bez dědičného hříchu počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“ Zároveň slyšela sestra hlas: „Nech podle tohoto vzoru razit medailku. Osoby, které ji budou nosit, dosáhnou veliké milosti. A přehojné milosti obdrží ty osoby, které ji budou nosit s důvěrou.“ Nyní se obraz obrátil a sestra Kateřina viděla, jak by měla vypadat zadní strana medailky. Písmeno M., nad nímž vyčníval kříž, spočívající na příčném trámu. Dole Srdce Ježíšovo a Mariino; první obklopeno trnovou korunou, druhé probodeno mečem. Okolo bylo dvanáct hvězd.
O dva roky později byly s dovolením pařížského arcibiskupa De Quelena raženy první medailky. Nedá se několika slovy povědět, kolik milostí medailka Panny Marie zprostředkovala. Ne nadarmo ji věřící lid nazval „Zázračná medailka“. Neočekávaná uzdravení, ochrana v nebezpečí těla i duše, nápadná obrácení ukazují, že Maria dodržela slovo.
Sestra Kateřina prožila celý život ve službě starým nebo postiženým lidem v útulku v Enghien u Paříže, kde 31.12.1876 zemřela v pověsti svatosti.V roce 1933, před blahořečením, našli její tělo při exhumaci neporušené. Její chloubou bylo, že žádný ze starců, které ošetřovala, nezemřel bez svátosti smíření s Bohem, což Kateřina s důvěrou přičítala účinkům „Zázračné medailky.“
Více informací o vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí panny Marie, "zázračné" medailce a sv. Kateřině Labouré najdete například na:
http://web.katolik.cz/feeling/1_7.htm
Tak to je síla! Panna Maria fakt tak zázračně pomáhá a mi ji tak málo prosíme!
Pořiďte si i vy "zázračnou medailku", nestojí mnoho. Nejlepší je zakoupit větší velikost, kde se dá přečíst i nápis, v ceně 10 Kč/kus ji seženete například v prodejně Matice Cyrilometodějské na Dolním náměstí v Olomouci, nebo na poutích. Nechte si ji posvětit a noste ji s důvěrou na krku nebo jinde, například v dokladech apod., a každý den se svěřte pod ochranu Panny Marie modlitbou, kterou nám dala Ona sama:
„ Maria, bez hříchu dědičného počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.