Ale nejen to. Problémem může být i dar přijmout. Obojí se ale můžeme naučit. Dary jsou totiž jakýmsi druhem řeči. Způsob, kterým někomu něco dáváme, něco vyjadřuje: jsou to slova proměněná v čin.
Dárek není jen věc, která má určitou hodnotu. Dárek je především osobní poselství, které říká : Mám tě ráda, mám tě rád. A něco takového se vždy penězi vyjádřit nedá. V dárku dáváme sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom ( nejen) o Vánocích měli všichni zažít.
Ten správný dárek je tedy dárek, který dáváme druhému proto, abychom udělali radost jemu, a ne sami sobě. ( Někteří tatínci třeba kupují pod stromeček to, co udělá radost jim, třeba manželka dostane rybářské náčiní, sotva tříleté dítě autíčko na dálkové ovládání apod.:o). Nezáleží až tolik na tom, co to bude, ale jestli to dáme s láskou. Děvčata ocení nějakou drobnost z oblasti bižuterie, pěknou svíčku, trhací bloček nebo zápisník s pěkným motivem, obal na mobil apod. Pěkná šála na krk, propiska, album na fotky, zajímavá desková hra, kniha nebo pexeso je dárek, který potěší kluky i děvčata. A nezapomeňte taky na tričko s motivem Signaly.cz :o). Mamince se zavděčíme parfémem nebo toaletní vodou, tatínkovi třeba luxusním pánským šamponem, nebo detektivkou.
Diskuze na téma vánoční dárky je na http://www.signaly.cz/diskuzeZobrazTema.php?id=760
Říká se taky, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Lidé si navzájem projevují více lásky a nestydí se za to. Je to taky velká příležitost k odpuštění a usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem.
Největší dar Vánoc je spasení v Ježíši Kristu. Radujme se, že jsme přijali Pána Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. On nás zachránil ne pro dobré skutky, které konáme, ale z lásky k nám. Nestačí zařadit Ježíška mezi dárky pod stromečkem a přidat k tomu lidové zvyky a náboženské tradice. Jen náš osobní vztah ke Kristu a láska k Bohu Spasiteli může naplnit přikázání:
Miluj svého bližního jako sám sebe. (Matouš 22.39)
Zapálíme-li na adventním věnci svíci, pak si s jejím světlem připomeňme i záři" betlémské hvězdy" nad padlým stvořením; záři nejradostnější noviny, kterou kdy svět obdržel. Radujme se s myslí upřenou na Krista a zpívejme s anděly:
SLÁVA NA VÝSOSTECH BOHU
A NA ZEMI POKOJ MEZI LIDMI,
BŮH V NICH MÁ ZALÍBENÍ.
Dva tipy pro dobrou náladu ve vánočním shonu:
1.Často se usmívejte!
Váš úsměv je pro ostatní znamením dobré vůle a potěší všechny, kdo vás potkají. Pro člověka, který dnes potkal už mnoho zamračených tváří, je váš úsměv jako slunce, které právě vysvitlo z mraků. Dokáže to ale i mechanický, neupřímný úsměv? Ne, takový nikdo nebereme vážně. Kouzelný je pouze úsměv, který jde od srdce. Váš úsměv říká: "mám tě rád, mám z vás radost, jsem rád, že vás vidím." Ze stejného důvodu dělají psi tolik rámusu. Jsou tak rádi, když vás vidí, že málem vyskočí z kůže. A tak není divu, že my je také rádi vidíme.
A když ani vám není zrovna do smíchu?
Můžete udělat dvě věci:Vzpomeňte si na něco hezkého, poslechněte si pěknou písničku. Tak si vytvoříte dobrou náladu. A pokud vám to momentálně situace neumožní, prostě se rozhodněte, že uděláte dnes alespoň jednomu člověku radost svým úsměvem.
2. Povzbuzujte a chvalte.
Vyzkoušejte na lidech ze svého okolí, co to s nimi udělá, když je upřímně pochválíte a patřičně oceníte! Samozřejmě, s lichotkami zřídkakdy uspějete u chytrých lidí, protože je brzy prohlédnou. Ale je pravda, že někteří lidé tak hladoví po uznání, že jim to zpočátku postačí k radostné proměně jejich života. Ale z dlouhodobého hlediska je pochlebování falešné. Může vás dostat do problémů, je to, jako když dáváte do oběhu falešné bankovky.
Na každém člověku se najde něco, za co ho můžeme upřímně pochválit. A časem toho bude přibývat, jak postupně rozkvete pod hřejivým sluníčkem pochvaly.
Zasévejte často tyto jiskřičky vděčnosti a brzy sklidíte oheň lásky.
Solženicynova modlitba:
"Jak lehké je žít s tebou, Pane! Jak lehké je věřit v tebe!Když můj duch upadá do bezradnosti nebo mlčí pod tíhou tísně, když rozumější lidé vidí, že večer již má na kahánku, a nevědí, co musí vykonat zítra, ty mi dáváš zřetelnou jistotu, že existuješ a že se znepokojuješ, aby nebyly uzavřeny všechny cesty k dobru. ...
... Nad všemi vrcholy pozemské slávy spatřuji s údivem cestu, kterou bych sám neuměl nikdy objevit, nádhernou cestu ležící za zoufalstvím, tam, odkud i já budu moci poslat lidstvu odraz tvého světla."
Solženicynova modlitba je převzata z knihy : Odvaha k víře. Lacourt, Jacques: Praha : Portál, 1991. ISBN 80-85282-03-3
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.