Nový rok 2013 už klepe na dveře.
Přemýšlela jsem, jaké novoroční přání napsat svým přátelům. Nic zajímavého a originálního mne nenapadlo, tak jsem se rozhodla inspirovat se na internetu.
Moc se mi ale nedařilo ani tam. Nic nového, pěkného, originálního a pozitivního jsem jako inspiraci nenašla.
Ale náhodou jsem našla jednu zajímavou starodávnou báseň. Popisuje, jaké by to ve společnosti být nemělo. Docela trefné i pro dnešní moderní dobu a lidi, kteří nežijí podle desatera Božích přikázání, protože dali přednost něčemu nebo někomu jinému, co myslíte?
Proč jsi tak smutná a pláčeš, Matko našeho Pána?
Která jest příčina Tvého žalu, jaká Tvoje rána?
Slyšte mne tedy, mužové i ženy: Líto mně dětí!
Nedávno ještě Ježíše vítaly, teď letí do prokletí!
Za vaším příkladem jdou, ničemu nevěří – a co světí?
Žaludek, jazyk a svaly. Jsou bez Oběti.
Neradostně žijí, lhostejny ke všemu, nemají cíle,
odvykly si klekat, a nesmyslná jest i jejich píle.
To jste chtěli vědět, vězte to tedy: Líto mně dětí!
Nedávno ještě za Ježíšem běžely, teď už jen letí do prokletí.
(V Tasově o Velikonocích 1942, Jakub Deml)
Buďme tedy takoví, aby tohle všechno, co se v té básni píše, o nás nikdy neplatilo!
V dnešní době je to dobře vyjádřeno ve slovech Nedvědí písně STÁNKY :
U stánků na levnou krásu
postávaj a smějou se času,
s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.
Skleniček pár a pár tahů z trávy,
uteče den jak večerní zprávy,
neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj.
Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
tak málo je, tak málo je lásky,
ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
U stánků na levnou krásu
postávaj, a ze slov a hlasů
poznávám, jak málo jsme jim stačili dát....
Boží požehnání do všech dnů nového roku 2013, hodně dobrých lidí kolem sebe a málo těch špatných příkladů přeje všem čtenářům tohoto blogu Anička.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.