Frontman slovenské kapely Tretí deň hovoří o své ženě.
Listopadové číslo časopisu IN! - dívčí svět přineslo exkluzivní rozhovor s frontmanem slovenské kapely Tretí deň, která vystupovala v létě na CSM na Velehradě, Miro Tóthem. Zde si můžete přečíst vše, co se do časopisu už nevešlo a dozvědět se o tom, jak Miro prožíval léta hledání partnerky a vztah se svou budoucí ženou.
Jsi ženatý. Jak ovlivnila tvoje víra hledání manželky?
Neovlivnila. Stoprocentně to určila. Kdybych nebyl křesťan, asi bych už byl několikrát ženatý a rozvedený – to je fakt. Já jsem nezvládal některé věci svého „chemického vývoje“ a Bůh mne zachránil. Jsem mu za to na věky zavázaný.
Protože mluvím celkem plynule anglicky, tak jsem často tlumočil pro svého pastora a okolo něj se pořád motala jeho dcera Veronika. Ona nebyla původně v tom „strategickém zorném úhlu“, takže jsem ji registroval jako bytost, ale ne jako člověka, se kterým plánuji zůstat po celý život. A jednou se stalo, že jsem jel s pastorem a jeho rodinou tlumočit do Skotska a tam se už Veronika dostala do strategického zorného úhlu. Viděl jsem ji, jak reaguje, jak se chová k lidem, a poznal jsem, že je nejen pěkná, ale že má obrovskou hodnotu. Začal jsem se za ni modlit a čím více jsem se modlil, tím více jsem se cítil být k ní přitahovaný. A moje životní štěstí je to, že to bylo vzájemné, až jsme se dostali do bodu, kdy jsme si oba pověděli, že přestáváme hledat.
Od té chvíle, kdyby kdokoliv přišel do mého života, do naší mládeže – tak mne to nezajímá. Věděl jsem, že jsem už „zapečetěný“. Také jsem začal nosit na levé ruce prsten, abych dal najevo, že záležitost je uzavřená a že už nikoho nehledám. Chodili jsme spolu tři roky – skoro jsem shořel, ale vydržel jsem to – a vyplatilo se čekat až do manželství.
Když jste tak dlouho museli čekat do manželství, jak jsi to vydržel? Měli jste nějaká pravidla?
Je několik rad, které se lehko řeknou a těžko aplikují, ale pokud se je podaří aplikovat, je to velikánské požehnání. Myslím, že jedním z velmi dobrých tahů bylo, že jsme se snažili s Veronikou netrávit mnoho času o samotě.
O samotě neznamená, že nejdete ve dvou na latté do města. O samotě znamená, že rodiče nejsou doma a vy jste sami v bytě. Za druhé jsme se snažili neseparovat od společnosti. Určitě jste už někdy viděli scénář, kdy spolu dva lidi začnou chodit a separují se od party svých přátel. Mohl bych vyprávět dost příběhů, kdy tato maličkost odstartovala jednu zlou spirálu zkušeností, kterých lidé litují celý život, a kdyby mohli vrátit čas, jistě by to chtěli změnit. A poslední pravidlo, kterému se v Americe říká „don’t touch what you don’t have“ (nedotýkej se toho, co nemáš) – tohle pravidlo se těžko realizuje, ale jde to.
Určitě nepatříme mezi lidi, kteří si dali první vášnivý polibek po svatbě, ale ty nejkrásnější věci jsme si schovali do manželství a vyplatilo se, kdybych měl znova žít tuhle kapitolu svého života, udělal bych to přesně tak.
Máš nějaký sen ve svém životě, za kterým jdeš?
Sen je to, co vidíš, když zavřeš oči. Mám spoustu snů – třeba v oblasti chval je mým snem, abych mohl naplnit potenciál, který do mne Bůh vložil, a abych stál uprostřed Jeho vůle. Chtěl bych být člověkem, jehož chvály jsou stále čerstvé, a nejde jen o nové písně, ale i o čerstvého Ducha. Také bych chtěl být člověk, kolem kterého rostou noví vedoucí chval. Dnes v našem společenství (Apoštolská církev v Košicích) fungují čtyři worshipové kapely. Můj velký sen je, aby písně, které produkuji, mohly prorazit v sekulárních médiích.
Díky za rozhovor!
Ptal se Tomáš Polívka, hudební vydavatelství ROSA.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.